Ve skvělé minimalistické próze autorka zkoumá životy několika generací žen. V polovině padesátých let minulého století Gunhilde (Gully) v pouhých čtyřiatřiceti letech nečekaně ovdoví a zhroutí se jí celý svět. Zůstává sama se čtyřmi dětmi, ke kterým má navíc problematický vztah, především k dceři Marianne.

Ta se pak v šedesátých letech snaží vymanit ze svazujícího měšťanského prostředí své rodiny. Studuje psychologii, stýká se s levicovými kruhy ve Stockholmu a chce být feministka, i když přesně netuší, co to obnáší. Pak ale podlehne kouzlu charismatického Kaje. Marianne si dlouho nechce přiznat, že v jejich vztahu není něco v pořádku.

Nedokáže Kaje, který má násilnické sklony, opustit a jeho agresivita se stupňuje. Mariannina dcera Annika se v dospělosti, v době hluboké životní krize, vrací k osudům matky a babičky, ke kořenům, aby tak lépe pochopila samu sebe. Zdálo by se, že být ženou v jednadvacátém století ve Švédsku bude lehčí než v minulosti.

Ale není to v jistém smyslu naopak těžší?