Praha, 1938 – Eva s Máňou běží tryskem ulicí, vracejí se z posledního předválečného sletu Sokola. Nechtěně se srazí s mužem plným zloby, neúmyslně mu vyrazí klobouk z ruky… Jeho nenávist a nadcházející válka obrací všechno, co znají, naruby. Máňa si musí sbalit do hnědého kufříku celý svůj život a zachránit se emigrací do neznáma…

Praha, 1980 – Desetiletý Luděk umí být neviditelný. Neustále běhá, skáče a dokáže se prosmýknout skrze šedivé mraky nízko nad městem. Luděk je svobodný. A všechno vidí. Ať si svět dělá, co se mu zlíbí. Ať si jde celý svět klidně k čertu, protože na něho čeká doma v teple babička. Jeho celý svět.

Melbourne, 1980 – Malá liška se drží babiččiny ruky, když stoupají po schodech k jejich bytu ve třetím patře. Uvnitř je přivítá vůně tabáku z dědečkovy dýmky a čerstvě upečených koláčků. Tady je domov, který pro svou vnučku vybudovali čeští imigranti Máňa s Billem. Domov prodchnutý duchem daleké Prahy a milovaných, které tam zanechali.

Je někde život snazší? Je jednodušší zůstat nebo odejít? Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy?

Křehký příběh Favel Parrettové je poklonou silným ženám, které všechno unesou a za všech časů udrží rodinná pouta. Je milou a mnohdy úsměvnou vzpomínkou na dobu druhé poloviny minulého století vyprávěnou z perspektivy šťastného dítěte obklopeného láskou. Je autorčiným vyznáním vlastním prarodičům, kteří pro ni vytvořili domov. Knížka je i poctou Černému divadlu Jiřího Srnce, které nejen za totality vnášelo barvy do černočerné tmy.