Jan Neruda vstoupil do české literatury "Hřbitovním kvítím" a "Knihami veršů" jako nelítostný kritik společnosti. "Písně kosmické", které vycházejí jedenáct let po "Knihách veršů", jsou již svědectvím vítězného básníkova boje, jsou již nalezením jistoty. Zamýšleje se nad osudy země, hvězd a celého kosmu, zamýšleje se nad jejích vztahem k člověku, Neruda pěje již vítěznou píseň o velikých tvůrčích silách, a proto i o velké budoucnosti člověka a lidu, národa a lidstva. (Podle doslovu.). Text přetištěn podle vyd. Felixe Vodičky, které vyšlo v Národní knihovně 1951. 15400 výt.