✅ Poštovné ZADARMO nad 39€ ✅ Knižná akcia každý mesiac ✅Výhodné ceny ✅Bezpečný nákup

Kniha známého britského komentátora F1 Jamese Allena přináší nový pohled na celosvětově známou a také komplikovanou osobnost závodníka Michaela Schumachera, sedminásobného mistra světa. Schumacher se během své dlouholeté sportovní kariéry stal držitelem mnoha rekordů, získal nejvíce mistrovských titulů, vítězství, nejrychlejších kol, pole position a nejvyšší počet výher v jedné sezoně. V sezoně 2002 se stal jediným jezdem v historii, který se umístil ve všech závodech sezony na stupních vítězů.

Ukážka textu z knihy

MONAKO 27. KVĚTNA 2006
Měl takový ten názor, že je to tvrdý byznys, že musíte bojovat
ze všech sil a že se zajatci neberou. Podle toho se choval a někdy
překročil všechny meze. Věděl, že je překročil, že se nechal přemoci
svou vlastní soutěživostí.
Ross Brawn, technický ředitel Ferrari 1997–2006

ČERVENÝ VŮZ se s jekotem žene po nábřeží, vrhá se doleva
do zatáčky Tabac, kde jen o milimetry míjí vnitřní bariéru. Řítí
se k šikaně u plaveckého bazénu, kodrcá přes obrubníky, z dřevěné
podlahy vozu se po nárazu na asfalt vyvalí oblak žlutého
dýmu. Monopost, lemovaný na obou stranách svodidly, projíždí
rychlostí dvě stě kilometrů v hodině mezerou ne širší než
tenisový kurt. Dojem z takové rychlosti je neuvěřitelný. Divákům
na tribunách a na lodích v přístavu to připadá ohromující,
ale nestačí to. V bitvě o první místo na startovním roštu nelze
setiny sekundy vidět, ale lze je snadno změřit, a právě ony rozhodují
o vítězi a poraženém.
Ferrari vyjíždí z komplexu u plaveckého bazénu směrem
k zatáčce Rascasse a digitální stopky na volantu říkají Michaelu
Schumacherovi něco, co nechtěl vědět; svůj čas už nevylepší.
Na trati za ním jede Fernando Alonso, mladík, kterého o čtyři
roky dříve identifi koval jako svou pravděpodobnou nemesis, a je
určitě rychlejší. Schumacherova předtucha o Alonsovi se ukázala
jako správná a Alonso je nyní jeho rivalem v bitvě o titul.
Starší pilot v Alonsovi vidí mnoho ze svých vlastních schopností
a také ví, že už ho v mnoha ohledech 24letý závodník překonává.
Schumacher si uvědomuje, že v 37 letech jeho síly uvadají.
Kolosální úsilí, které vložil do předsezonních testů, aby jeho Ferrari
zrychlilo, podle všeho nestačilo k tomu, aby si zajistil nadvládu
nad Španělem, který vyspěl ve výjimečného soupeře. Na Alonsa
ztrácí ve třetině sezony patnáct mistrovských bodů. Tento šampionát
chce zoufale vyhrát, protože v situaci, kdy je Alonso na vzestupu
a pro rok 2007 se Ferrari upsal Räikkönen, už se Schumacher
rozhodl, že půjde o jeho poslední rok ve Formuli 1.
Je rozhodnuto: už zbývá jen projet zatáčkou Rascasse,
není šance takové množství času nahnat. Najednou je zoufalý.
V Monaku je pole position rozhodující a Alonso mu ho teď vezme.
Uvědomuje si, jaká je v tom symbolika, mladší pilot sesazuje
staršího, jako se to on sám pokusil o 12 let dříve udělat Ayrtonu
Sennovi. A nejen to, jeho umístění ohrožují i Mark Webber,
Kimi Räikkönen a Giancarlo Fisichella – nakonec by mohl skončit
v druhé nebo třetí řadě startovního roštu, pak by neměl závod
pod kontrolou, jak to chtěl a jak plánoval, že to bude.
Ke slovu se dere instinkt.
Brzdy se zablokují, z pneumatik se vyvalí modrý kouř.
Do pravé zatáčky Rascasse se vůz vnoří podivně, stočí se doleva,
pak jede kousek rovně, a nakonec velmi jemně poskočí
a zhasne. Čumák se zastaví necelý metr od hrazení. Nedojde
k žádnému kontaktu, ale traťoví komisaři hned vědí, co dělat,
a mávají žlutými vlajkami, aby zpomalili další auta, mezi nimi
i Alonsovo, která se blíží k Rascasse. Jezdci nemají jinou možnost
než zpomalit. Alonsovo rychlé kolo je ztraceno, stejně tak
Webberovo, Fisichellovo a Räikkönenovo. Kvalifikace končí.
Schumacherův čas je nejrychlejší. Získal pole position, ale jak
zaplatí za to, že se snažil zvítězit za každou cenu?
Flavio Briatore, Alonsův šéf z týmu Renault, v boxové uličce
Monaka bouří vzteky a obchází všechny televizní štáby, které
najde, aby si postěžoval na porušení pravidel. „Je to skandál,“
hřímá. „Chce nás všechny převézt. Někdo, kdo je sedminásobným
mistrem světa, po nás chce, abychom uvěřili, že to neudělal
schválně? Leda v pohádce. Bylo to nesportovní a proti
všem pravidlům.“ Briatore nenachází moc lidí, kteří by s ním
nesouhlasili.
Tři nejlépe umístění závodníci mají povinnost se okamžitě
po skončení kvalifikace dostavit na tiskovou konferenci organizovanou
FIA. Nejprve si sednou ke krátkému rozhovoru pro
televizi, který je živě přenášen do celého světa. Většina vysílacích
společností, které kvalifikaci zařadily do programu, nechává
pořad běžet, aby se diváci na rozhovory podívali. Obzvláště
v tuto sobotu, kdy se nad Schumacherovým jednáním vznáší
bouře, vypadá konference jako událost, kterou musejí vidět
všichni.
V autě odvážejícím jezdce k televiznímu rozhovoru seděli
Schumacher, Allonso a Webber. Webber vzpomíná:

Ve chvíli, kdy jsem vjel do Rascasse a uviděl trať zablokovanou
autem, jsem to nebral nijak vážně. Akorát jsem zajel
do depa, rychlé kolo bylo v tahu. Šel jsem se zvážit a Michael mi
řekl: „Nemůžu uvěřit, že jsem zůstal na pole position,“ a juchal
a slavil to se svou mluvčí Sabine Kehmovou. Byl fakt nadšený.
A mě napadlo: „To je divné, koneckonců to není zrovna skvělý
způsob, jak vyhrát kvalifikaci.“ Nějak mi to nešlo dohromady.
Nasedli jsme do auta, Michael, Fernando a já. Fernando byl
totálně nasraný, Michael byl šťastný a nasadil ten svůj úsměv.
Atmosféra byla na bodu mrazu. Nikdo nemluvil. Když jsme dorazili,
Michael vystřelil z auta a běžel nahoru do schodů, Fernando
mi řekl: „Zastavil na té trati schválně, víš?“ a já na to: „Jasný,
kámo.“ V tuhle chvíli jsem ještě žádný videozáznam neviděl, ale
už jsem si myslel, že se z toho rýsuje něco divného.

Začalo interview a hned první otázka mířila rovnou k věci.
„Michaeli, co se stalo v Rascasse?“
„Zablokovala se mi přední kola a vyneslo mě to,“ odpověděl
Schumacher s bezelstným a bezstarostným výrazem. Vedle
něj seděl Alonso, který si během následující zhruba půlhodiny
zachovával tichou důstojnost, ale jeho tvář nesla nepřehlédnutelnou
masku temnoty a hněvu. Na druhé straně od Schumachera byl Webber. Michael pokračoval: „Nevěděl jsem dobře,
co se dělo potom, kvůli pořadí aut a tak dál, takže jsem nic
nevěděl a nakonec jsem se zeptal u chlapů, jak vypadá situace,
jak jsme skončili, protože jsem nečekal, že bych tu teď mohl
sedět, a oni řekli, že máme první místo, takže jsem byl rád,
když uvážím, co se stalo.“
Tohle nebyla naleštěná angličtina, jakou se v takových
chvílích Schumacher obvykle honosil. Jeho mysl se zjevně zaobírala
spoustou protichůdných myšlenek najednou. Začal se
zadrhávat. Moc dobře věděl, co si o tom budou všichni myslet.
Jen on sám věděl, zda auto uprostřed silnice zaparkoval úmyslně,
aby Alonsovi zamezil překonat jeho čas, ale i kdyby to
tak udělal, nehodlal se přiznat nebo omlouvat. To není Schumacherův
styl.
„Zhasl vám motor?“ zeptali se ho. „Ne, zpočátku ne. Pokusil
jsem se nahodit zpátečku, ale ta nenaskočila, a já jsem fakt
nechtěl couvat jen tak bez toho, abych věděl, co se řítí, a nakonec
ten motor zhasl. Potřebuji se mrknout na to, proč motor
zhasl, protože k tomu, aby zhasl, nebyl žádný důvod, ale myslím
si, že se motor po určité chvíli, kdy takhle běží, sám vypne.
Myslím, že právě tohle se stalo.“
Všichni tři jezdci se pak přesunuli do hlavního sálu k samotné
tiskové konferenci. Před nimi sedělo 150 novinářů. Schumacher
se v této pozici za svou kariéru ocitl nespočetněkrát,
ale nikdy se v ní necítil příjemně. Jak se později vyjádřil: „Hra
s médii pro mě byla velmi těžká. Z půlhodinové tiskové konference
jsem byl napjatější než z celého závodu. Prostě to není
můj svět. Nejsem moc dobrý herec a všichni se z vás pořád snaží
něco vyčíst. Neumím projevit emoce na stisknutí tlačítka, ani
nechci.“ A tentokrát se zdál být ještě neklidnější než obvykle.
Nyní bylo otázkou jen to, kdo zahájí palbu. Po deseti minutách
oťukávání byla vystřelena první kulka, byť jen jemně,
Anne Giuntiniovou, drobounkou Francouzkou, která po dlouhá
léta dělala zpravodajku F1 pro prestižní francouzský sportovní
deník L‘Équipe.
V roce 1996 vedla se Schumacherem dlouhé interview,
v němž na sebe německý pilot prozradil víc než prakticky
v kterémkoliv jiném rozhovoru. Pro jednou se přestal hlídat
a otevřeně promluvil o mnoha tématech. Shodou náhod byla
Giuntiniová rovněž partnerkou Denise Chevriera, člověka,
který byl zodpovědný za motor v Alonsově voze.
„Mluvila jsem s několika jezdci, kteří říkají, že co se dnes
stalo, je trochu moc na to, aby se tomu dalo věřit, a možná je to
trochu ostuda, pokud mají pravdu,“ řekla.
Schumacher vypadal lehce zaskočen, ale udržel si svůj klid.
„Ano, byla by to ostuda, kdyby to byla pravda, to rozhodně. Ale
myslím si, že se děje to, co v určitých chvílích nastane vždycky.
Vaši nepřátelé věří jednomu a lidé, kteří vám fandí, věří něčemu
jinému, a přesně o to v našem sportu jde.“
„Není to otázka přátelství nebo nepřátelství, je to otázka
sportu,“ odpověděla Giuntiniová chladně.
„Vysvětlil jsem vám, co se doopravdy stalo, a pokud tomu
chcete věřit, tak tomu věřit budete, ale někteří lidé tomu věřit
nemusí, ale naneštěstí to takhle na světě chodí.“
Schumachera se pak přímo zeptali, zda podváděl. Jeho obličej
se zatvrdil. „Ne, a nevím, proč takovou hroznou otázku
pokládáte. Myslím, že je dost hrubá. Kdybyste tady v Monaku
měl jezdit sám, pravděpodobně byste se na takovou věc neptal.“
Mark Webber, který seděl hned vedle, si v Schumacherově
chování všiml náhlé změny. „Michaelova levá ruka se třásla.
Vůbec nevypadal klidně. V tom okamžiku bylo jasně vidět, jak
se mu na tváři usadil zastřený výraz. Od té chvíle začal hrát
divadlo, několikrát se ohlédl po Sabine. Seděl v horkém křesle.
Když je všechno pod kontrolou, mluví jak kniha, ale když se
objeví pár trhlin, tak se to s ním může zvrhnout, a pak vůbec
nezní přesvědčivě.“
Alonso během tiskové konference téměř nepromluvil.
V jednu chvíli byl dotázán, zda u něj Schumacher kvůli tomu,
co se stalo, klesl v ceně. „Mám svůj názor a nebudu ho tu říkat,“
zněla úsečná odpověď.