Povídky mladého autora Vratislava Maňáka přinášejí do současné literatury neobvyklý hlas. Jeho texty většinou začínají zcela všedními situacemi: Jiří je vyhozen z práce a cestou domů bloudí městem, malý Tom vypráví o svém narozeninovém dni, Jindřich probírá pozůstalost po své ženě. A pak se něco stane — čtenář si všimne, že popisovaný děj není úplně obyčejným popisem či vyprávěním. Odhaluje v textu náznaky a drobnosti, které dávají tušit, že to, co čteme, není nejzazší skutečnost — to podstatné se odehrává někde „za“.
Maňák je však dalek výrazných point a gest, která by čtenáře najednou zasáhla a převrátila vše naruby. Spíše nenápadně klade indicie, z nichž si čtenář sám poskládá cestu k té druhé realitě. Ale je to možné vnímat i naopak, jako průniky onoho „za“ do našich běžných životů. Tak jako je to například v povídce, v níž si nemocná dívka „vymění“ svou reálnou existenci se sochou chlapce.
Svým stylem a suverénním vyprávěním Vratislav Maňák ukazuje, že se zde objevil talent, který má šanci stát se výraznou literární osobností.