Román o lidském zrání, o bodu, jímž musí každý projít, když se chce stát dospělým. Jde o výpověď člověka nemocného psychickou chorobou, takže je pochopitelné, že takový člověk nevidí chorobu vlastní, ale nemocným se mu zdá celý svět.
(...) Při vší úctě k jednotlivým, psychologicky prokresleným postavám však Vopěnka svým románem nepřinesl nijak nové téma, otázka mimomanželských krátkých etud i dlouhodobých symfonií není v současné próze převratně originální.
Vopěnka vypráví o svém Lukášovi

František Cinger, PRÁVO, 25.8.1999