večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
Zřejmě nejznámější česká lyricko-epická báseň, s níž byl autor původně v nakladatelských domech odmítán, se během posledních dvou set let dostala do kánonu českého kulturního dědictví. Trochu paradoxně se tak „klasikou“ staly sloky plné rozervanectví, tedy vyostřené romantické stylizace autora, který se rozešel s tradičním systémem hodnot a obecně přijímanou ideologií a žil v konfliktu se světem i sám se sebou.
