Národní galerie v Praze má v držení unikátní japonský ilustrovaný rukopis Ögi no söshi (Kniha vějířů) – soubor poezie waka s ilustracemi ve tvaru vějířů. Tento básnický směr byl rozšířený od konce období Muromači (1336-1573) až do raného období Edo (1603-1867). Pražská kniha vějířů je se svými 120 dochovanými básněmi největší sbírkou svého druhu na světě. Průvodní studie této publikace napsali odborníci ze tří kontinentů: japonská odbornice Yasuhara Makoto provedla základní výzkum rukopisu, kanadský prof. Mostow jej analyzoval v souvislostech s dobovými literárními a divadelními formami a česká japanoložka Helena Honcoopová obohatila publikaci o výtvarný a literární kontext vývoje japonské kultury.