Avšak i vilové a rodinné domy od pozdního 19. století až po dnešek, které jsou prezentovány padesáti ukázkami, dokládají, že Vysočina reagovala na stylově proměnlivý vývoj tohoto druhu architektury. Ve srovnání s Prahou a Brnem, Královéhradeckým, Olomouckým a Zlínským krajem, kde již od počátku 20. století vznikala centra moderních výbojů, oblast Vysočiny spíše přijímala vlivy zvenčí. Buď tím, že se místní projektanti vyrovnávali s podněty z některých uvedených center, anebo tím, že osvícení stavebníci svěřovali návrhy svých vil a domů renomovaným architektům ponejvíce z Prahy a Brna.
Ze starších pražských architektů zde zanechali své stavby Josef Gočár, Kamil Hilbert, Antonín a Bohumil Hübschmannovi a Pavel Janák, z Brna pak Bohumír Čermák. Z pražských příslušníků meziválečné avantgardy funkcionalistů je reprezentačně zastoupen Ludvík Hilgert Jaroškovou vilou v Dalečíně, dále Lev Krča a Josef Štěpánek, z Brna Otto Eisler, Bohuslav Fuchs a Mojmír Kyselka. Jihlavští stavebníci německé národnosti se naopak obraceli na tradičněji orientované architekty z řad pražských Němců (Adolf Foehr, Walther Sobotka). Zatímco pražskou, brněnskou a zlínskou architekturu ovládl funkcionalismus již v druhé polovině dvacátých let, na Vysočinu pronikal tento vůdčí architektonický proud spíše ve třicátých letech. Na konci První republiky a počátku Druhé světové války nabyl vlivem zdejšího svérázného prostředí specifickou podobu ve výrazu, stavebních postupech a přírodních materiálech. Několik příkladů vilových realizací z posledních let svědčí o tom, že kvalitní projekty individuálního bydlení mohou vznikat i v ateliérech mimo centra.
Za redakčního vedení Jana Sedláka se na textech publikace podíleli historici umění a architekti Lubor Herzán, Jan Hubáček, Tomáš Koreček, Petr Kratochvíl, Jana Laubová, Zdeněk Lukeš, Jiří Slavík, Martin Strakoš, Eva Šmerdová, Eva Ugrinová a Pavla Zvolánková.
