Tato kniha je o odvaze žít. Kristina Höschlová v ní podává neuveritelná svedectví z válecných zón v_Afghánistánu, Kurdistánu a_Jemenu, kde pracovala jako lékar-anesteziolog. Popisuje skutecné príbehy místních lidí, své zážitky i_svet emocních kontrastu, v nemž se_ krutost mísí se srdecností, krvelacnost se_ štedrostí a beznadej s vnitrní radostí. Vyprávení z humanitárních misí obohacují refl exe, jež neprímo odrážejí podobu soucasného menícího se sveta.
Probírám se zpet neuveritelnými príbehy z techto Bohem zapomenutých zemí a v_mysli mi vyvstávají dve slova: ODVAHA ŽÍT. Myslím na Afghánce, Kurdy i Jemence a obdivuji je, protože oni odvahu žít neztratili. Myslím na pacienty a jejich nezlomnou vuli žít. Myslím na lékare a zdravotníky a jejich širokou lásku k Životu. I my máme na vybranou. Chceme Život žít, nebo se pred ním schovávat? Chceme milovat Život bez výhrad, celý, i s jeho stinnými stránkami a nebát se utržit rány? Nebo se_ chceme zamerit na jeho neduhy – na virózy, úrazy i nevyhnutelnou smrt, a predcasne jej odsoudit k zániku?
